ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM

pro předškolní vzdělávání

Název školy, sídlo: Církevní mateřská škola SMĚROVKA, K nádraží 104, 253 01 Hostivice

Zřizovatel: Náboženská obec Církve československé husitské v Hostivici, K nádraží 104, 253 01 Hostivice, IČO 26520907

Druh školy: Církevní mateřská škola s celodenním provozem podporující integraci dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a inkluzi dětí různých národností v heterogenních skupinách s návazností na 1. stupeň základní školy.

Ředitelka: N.N.

Zpracovatel ŠVP:

Název školy – školního programu: Název SMĚROVKA symbolizuje základní myšlenku projektu - společné snažení nasměrované k jednomu cíli s vědomím sounáležitosti s ostatními, důležitosti schopnosti vzájemného soužití, respektu, tolerance, schopnosti komunikace a kooperace.

Obecná charakteristika školy

Mateřská škola naváže na 1. stupeň ZŠ. Mateřskou a základní školu spojuje společné kurikulum. Předškolním dětem umožňuje tento typ školy zahájit a naplňovat povinnou školní docházku v prostředí, které znají, se stejnými základními pravidly, se stejnými rituály, mezi stejnými kamarády.

Kapacita školy:

Od září 2014 počáteční kapacita 26 dětí v jedné třídě. Od září 2015 se zvýší kapacita na 40 dětí ve dvou třídách. Od září 2016 nastane propojení mateřské školy a 1. stupně základní školy s postupným nárůstem kapacity až na 75 žáků

V souladu s projektem školy a s cíli předškolního vzdělávání pracuje škola ve věkově smíšených skupinách.

Škola sídlí v budově ve vlastnictví NO v centru Hostivice s prostornou a vzrostlou zahradou.

Podmínky vzdělávání

Věcné vybavení

Prostory školy, třída, ložnice i chodba, jsou maximálně využívány pro činnosti dětí. Jsou členěny dle možností do center činností, což umožňuje samostatnou i skupinovou práci, při které se děti neruší a mohou pracovat na odlišných úkolech, různým způsobem. Zařízení je účelné, podnětné, podle možností obnovováno a doplňováno. Zároveň působí útulně ve snaze navodit atmosféru domova, přispívající k pocitu bezpečí.

Životospráva

Obědy a svačiny jsou zajišťovány prostřednictvím výdejny školy. Škola zajišťuje volný přísun tekutin, umožňuje rozvoj samostatnosti v sebeobsluze - nádoba s nápoji ve formě umožňující samostatnou sebeobsluhu bez pomoci dospělého, stále k dispozici, ve vhodné výšce. Důraz je kladen na omezení cukru v potravinách a zvýšený podíl ovoce a zeleniny.

 Také ostatní fyziologické potřeby jsou respektovány a jsou vytvářeny podmínky pro jejich uspokojování (potřeba pohybu, odpočinku, tělesného kontaktu aj.)

Psychosociální podmínky

Sociální prostředí je chápáno jako výchovný prostředek. Věkově smíšené skupiny dávají dětem možnost vzájemného poznávání, starší děti zaujímají k mladším ochranitelský postoj, mladší je přijímají jako přirozenou autoritu, často se starší stávají učiteli mladších, jsou jim inspirací více než učitelka, lépe rozumějí jejich způsobu chápání. Vzájemné vztahy ve skupině jsou bohatší, poskytují více příležitostí k sociálnímu učení.

Jedním z důležitých prvků je zajištění pocitu bezpečí a pohody. Děti se podílejí na vyvozování pravidel soužití, která se jim potom lépe zvnitřňují. Dále k bezpečné atmosféře přispívá partnerský přístup učitelek a otevřenost školy rodičům a úzká spolupráce s nimi.

Skutečnost, že o školu mají zájem rodiny různých konfesí i bez vyznání, vede děti k respektování názorových odlišností.

Integrace dětí se speciálními vzdělávacími potřebami učí ostatní toleranci a přijímání každého takového, jaký je.

Organizační zajištění

Mateřská škola je celodenní. Provozní doba od 7,30 do 17,00 hod. vychází z potřeb rodičů, z jejich možností dopravit děti do školy.

Škola vychází vstříc výchovným záměrům rodičů a umožňuje nepravidelnou docházku dítěte do MŠ s ohledem na jeho potřeby.

Průběh a délka adaptačního období se plně odvíjí od potřeb dítěte a dohody s rodiči.

Pro zajištění individualizované péče se škola snaží zajistit během hlavního denního programu od 8.30 do 13.00 asistentku pedagoga. 

Učitelé přistupují k dětem partnersky, respektují jejich individuální odlišnosti a aktuální potřeby (hry, pohybu, zaměření pozornosti, tělesného kontaktu, komunikace či naopak soukromí). Učitel aktivně povzbuzuje dítě ke společným aktivitám, ale nikdy jej k zapojení nenutí. Varuje se manipulativní komunikace.

Plánování činností vychází ze zájmů a  konkrétních podnětů dětí. Jedině tak vnímají děti činnost jako smysluplnou.

  Způsob řízení a odborného zajištění

Pro efektivní fungování školy je důležité participativní a týmové řízení školy, které je samo o sobě jedním z výchovných prostředků. Učitelé jsou dětem vzorem ve vztazích, ve vzájemné spolupráci.

Vedení školy podporuje participaci všech pracovníků školy na organizaci a vedení, podporuje jejich iniciativu, zapojuje je do rozhodování o zásadních otázkách rozvoje školy a školního programu.

Propojenost různých stupňů vzdělávání a různých ročníků vede k nutnosti týmové spolupráce všech členů pedagogického sboru. Tato spolupráce je umožňována formou pravidelných i mimořádných porad, učitelé stále hledají efektivní formy průběžné komunikace (tabule vzkazů, sešit, lístečky, elektronická pošta).

Vedení školy usiluje o personální zajištění vysokoškolsky vzdělanými pedagogy. Podporuje pedagogy v doplňování a prohlubování vzdělání. Neustálé sebevzdělávání v dané problematice považuje za předpoklad úspěšné práce.

            Škola zaměstnává speciální pedagožku, zajišťující odbornou garanci pedagogických postupů zejména u dětí se speciálními vzdělávajícími potřebami.

Spoluúčast rodičů

Důležitým partnerem pro pedagogický sbor jsou rodiče.  Mají do školy kdykoliv přístup, mohou se účastnit dění ve škole i osobně se na něm podílet – zapojovat se do jednotlivých projektů. Účast na vyučování rodičům školu přibližuje, dovedou potom lépe chápat své dítě. Škola jim poskytuje dostatek informací o směřování a vývoji školy, umožňuje jim vyjadřovat se k organizaci, k režimu, k ročnímu plánu školy. Kromě průběžných individuálních setkávání se pedagogové s rodiči scházejí pravidelně každý měsíc na informativních či debatních schůzkách a navíc při nepravidelných společných akcích – slavnostech, dílnách či výletech.

Škola respektuje rodinu jako základní výchovnou jednotku, cílem školy je tuto výchovu podporovat a doplňovat.

Bližší a neformálnější vztahy pomáhají pedagogům lépe porozumět dítěti a jeho projevům a potřebám.

Atmosféra vzájemné důvěry přispívá k lepší domluvě o společném postupu při řešení problémů dítěte, jeho další výchově a vzdělávání.

Škola nabízí rodičům pro jejich osobní rozvoj setkávání s odborníky z oblasti pedagogiky a psychologie. K dispozici je pro rodiče knihovnička odborné literatury.

Rodiče jsou sdruženi do spolku Směrovka. Toto sdružení napomáhá škole a spolupodílí se také na organizaci některých akcí.

Podmínky přijímání dětí

Podmínkou přijetí je dítě starší 3 let a souhlas rodičů s filozofií školy.

O přijetí či nepřijetí jsou rodiče informováni do měsíce od zápisu do MŠ.

Při převisu přihlášek jsou děti přijímány dle daných kritérií:

1/ souhlas s filozofií školy, podpora projektu

2/ církevní zakotvení rodiny

3/ předškolní dítě (poslední rok před zahájením školní docházky)

4/ rodina počítá s návazností ZŠ na MŠ

6/ předpokládaná pravidelná nebo vyšší docházka

Organizace vzdělávání

Východiska

Východiskem se stávají konkrétní prožitky, situační formy, které prolínají s lineární a tématicky konstituovanou strukturou. Základem jsou přírodovědné poznatky, postupné získávání kompetencí potřebných pro život v souladu s přírodou, s Božím řádem světa. Výchova je zaměřována na celou osobnost dítěte, na schopnost samostatně se rozhodovat, zdůvodňovat svá rozhodnutí, na vytváření morálních postojů, rozvíjení vztahů s druhými, estetický rozvoj.

Obsahem je cesta dítěte za poznáním stavěná na konkrétních životních situacích.

Organizační formy

Běh školy je dán rozvrhem činností, který je funkční a více odpovídá životní realitě. V mateřské škole se organizační formy mění dle potřeb skupiny a aktuálního tématického zaměření projektu. Princip individualizace a respekt k individuálně rozdílným potřebám a možnostem jednotlivých dětí nás vede k otevřenosti a souběžnému využívání různých forem a metod. Důležité je poskytnutí prostoru a materiálu pro samostatné objevování a přímou zkušenost. Organizace vzdělávání má žákům poskytovat prostor pro získávání zkušeností a dovést je k samostatnému objevování a poznávání. Činnosti zdánlivě nejsou řízeny, jsou dětem nabízeny s jasnou představou cíle a možností vybrat si. Z nezávazného hraní si každé dítě vytváří svůj způsob učení se, které později při základním vzdělávání vede postupně ke schopnosti samostatné organizace průběhu učení.

Činnosti probíhají v těchto formách:

- ranní setkání – společné pro všechny třídy

• činnosti vycházející z připraveného prostředí, individuální či skupinové
• komunitní kruh
• spontánní hra
• činnost v pracovních koutcích
• experimentace s materiály
• společné činnosti výtvarné, hudební, pohybové aj.
• tématicky zaměřené vycházky

Metody a formy práce

Vycházíme z toho, že dítě se učí prožíváním, pokud:

• k učení přistupuje spontánně
• učení je pro dítě objevné, smysluplné, přináší radost
• umožňuje komunikaci s druhými
• má dítě prostor pro aktivitu a tvořivost
• probíhá prostřednictvím konkrétních činností
• je celostní – zapojuje se více smyslů a pracují obě mozkové hemisféry.

Takové učení je obtížné a téměř nerealizovatelné při frontálním vedením učebního procesu. Proto upřednostňujeme jiné metody výuky.

Zvolené metody vycházejí z respektování vývojových zvláštností dětí a jejich přirozených potřeb. Jsou respektovány jednotlivé druhy inteligence - vizuální, sluchová a taktilně-kinestetická. Dětem je umožněno spontánní pozorování, experimentace a manipulace a po tomto praktickém poznatku a prožitku je dán prostor vysvětlování a srovnávání, utřídění získaných zkušeností.

Vzdělávací podněty jsou nabízeny v tématických celcích. Základ tvoří celoroční téma, které by mělo reagovat na to, co je pro děti aktuální, co se kolem nich děje. Časový rozsah jednotlivých podtémat vychází z konkrétní povahy tématu, 1 – 4 týdny (delší přestávají být pro děti zajímavé). Toto téma je dále rozpracováno do jednotlivých týdnů a dnů. Tématické projekty učí děti vidět problém z více stran, holisticky.

Pro možnost vlastního vyhledávání informací je dětem neustále k dispozici knihovna s dostatečným množstvím dětské naučné literatury, dětských encyklopedií a přírodovědných knih. Předškolní děti se učí přijímat knihu jako zdroj informací.

Heterogenní skupina umožňuje využití metody vzájemného učení, kdy děti vstupují do role učitele a předávají vlastní získané poznatky druhým, např. mladším dětem. Pro ně samotné je to neocenitelné utvrzování získaných zkušeností a důvěry ve vlastní schopnosti a pro mladší dítě je mnohdy vysvětlení od vrstevníka bližší, než od dospělého.

Kruh sdílení je způsob sociálního učení, které považujeme za velmi důležité. Zde mají děti možnost vyjadřovat své pocity, je to prostor na sebehodnocení a zároveň se učí naslouchání druhému, snaží se porozumět jeho problému a pomoci hledat řešení. Mohou se zde řešit větší konflikty a hledat cesta k usmíření a odpuštění. Je to také místo, kdy se můžeme sdílet se svými radostmi a starostmi s Bohem skrze modlitbu a s důvěrou se spolehnout na Jeho pomoc.

Hlavní metodou pro MŠ je hra. Je pro dítě přirozeným zdrojem informací o okolním světě, prostředníkem k jeho pochopení a rozvíjí samostatnost myšlení. Poskytujeme proto dostatek prostoru ke hře spontánní a zároveň využíváme herních činností v projektech.

Metody jsou vybírány tak, aby poskytovaly dětem prostor pro sebevyjádření a plně odpovídaly stupni vývoje a způsobu myšlení každého dítěte.

Významnou roli hraje příprava třídy – prostředí má motivovat dítě, aby si samo zvolilo činnost, která povede k získání potřebné dovednosti či poznatku, aby se dítě učilo prožíváním, přirozenými cestami, biopsychosociálními strukturami získávalo zkušenosti, zpracovávalo podněty ze všech oblastí života, aby se učilo „děláním“, ne pouze nasloucháním. Aby poznatky získávalo v souladu s činností mozku, typem inteligence, temperamentu, v souladu s charakterem vlastní osobnosti, v jednotě s nabývanými sociálními zkušenostmi.

Způsoby propojování MŠ a ZŠ

K projektu školy propojující mateřskou školu a základní nás vedly především poznatky o vývoji dítěte v předškolním a mladším školním věku, pozorování problémů při vstupu dětí do základní školy a dětí s odkladem školní docházky. Základní poznatek, že vývoj probíhá nerovnoměrně a ve skocích, nás vedl k zamyšlení, zda je efektivní se vstupem do první třídy učit všechny děti najednou to samé, když jejich úroveň vývoje je tak rozdílná.

Chceme tedy dětem umožnit postupný přechod od nezávazného hraní k systematickému učení podle dozrávání jednotlivých kognitivních funkcí. Děti (předškolní, s OŠD, s IVP i 1. ročníku) mohou vykonávat určité činnosti se skupinou předškolní, některé se skupinou školní. Mohou tak pracovat na úrovni vyzrálosti jednotlivých mentálních funkcí. Vhodným způsobem je skupinová práce, kdy každý se zapojuje do společného díla podle svých schopností, školní děti čtou informace, zapisují, předškolní kreslí, staví.

Podporujeme také společné aktivity předškolních a školních dětí – společné výlety, slavnosti, divadla. Důležitá a hojně využívaná je společná hra během přestávek. Pocit vzájemné sounáležitosti rozvíjí i společný ranní kruh.

Charakteristika vzdělávacího programu

Škola vznikla jako alternativa ke stávajícím předškolním zařízením. Vychází ze základních křesťanských principů. Dítě je přijímáno jako dar, je respektována jeho jedinečnost i s jeho schopnostmi a vývojovými možnostmi. Aby se tato osobnost mohla úspěšně podílet na životě společnosti v dnešním globálním propojeném světě, potřebuje umět domluvit se, spolupracovat, chápat odlišnosti druhých a na druhé straně znát svou hodnotu, jednat jako samostatná bytost. Ke zdravému vývoji osobnosti je nutné vytváření bezpečného, neohrožujícího prostředí, uspokojování základních potřeb dítěte, jeho vývojových zvláštností a možností. Bezpečné prostředí napomáhá vytvářet otevření školy rodičům. Také změna vztahu učitel – dítě, kdy učitel se učitel stává zprostředkovatelem, pomocníkem dítěte na jeho cestě za poznáním, přebírá roli facilitátora.

Úkolem školy je dát dětem prostor pro hledání a nacházení správných postojů a hodnot.

Teoretické základy

Pedagogika J.A. Komenského,

Pedagogika M.Montessoriové

Principy Otevřeného učení,

Integrovaná tématická výuka S. Kovalikové – učení o kompatibilní činnosti mozku,

Jenský plán (P. Petersena)

Osobnostně orientovaný model předškolní výchovy,

Modelové projekty Zdravá mateřská škola, Zdravá škola

Cíle projektu

Vytvořit základy celoživotního vzdělávání.

Vytvořit otevřený systém vzdělávání, který doplňuje výchovu v rodině.

Upevňovat vztah dětí k regionu, ve kterém žijí.

Vytvořit školu – kde si mohou děti podle svých potřeb svobodně hrát,

• kde se mohou bez obav ptát a nalézat odpovědi, experimentovat,
• kde se naučí chápat potřebu dodržování dohodnutých pravidel,
• která dětem umožňuje nacházet vlastní způsob poznávání světa,
• která umožňuje učit věcem „tady a teď“, propojuje učení se skutečným životem
• která je pro všechny zúčastněné – děti, rodiče, pedagogy – příjemným místem, pobytem v mnohotvárnosti, uspořádané místo prožívání a získávání zkušeností,
• která umožňuje rodičům podílet se na vzdělávací cestě jejich dítěte, poskytuje jim radu, případně pomoc.

Hledat nové možnosti vzdělávání dětí s odkladem školní docházky při respektování jejich mentální, ne kalendářní zralosti.

Vzdělávací obsah

Vzdělávací obsah je připravován na každý školní rok zvlášť. Navazuje na předchozí program, ale zároveň reflektuje změny ve složení třídy. Celá škola tak vytváří a rozpracovává celoroční téma, v rámci něhož je připravována vzdělávací nabídka pro každou věkovou a mentální úroveň dětí.